Skončila pracovní doba a jako každý den se vydávám na nebezpečnou misi – cestu domů. Metro je nedaleko. Dnes to musím přežít beze ztrát. Zhluboka se nadechuji a vyrážím. Jsem zaskočen dosavadním hladkým průběhem, ale tohle už znám. Je to jen klid před bouří…
V tomto příspěvku se snažím zprostředkováním vlastních zkušeností se psy ve městě ukázat, jak jsme my, nepejskaři, rádi, že nám ve městech dělají psí přátelé společnost. Může se stát, že snad z následujících řádků vycítíte nějaký náznak ironie, ale nedejte se zmást!
Rád bych Vám dnes popovídal o svém „kamarádovi“ Vláďovi. Abyste rozuměli: Vláďa je takový náš společný kamarád (myslím celé skupiny lidí, se kterými žiji). Vybírá od nás peníze a na oplátku se o nás (on by řekl, že moc hezky) stará. Začal jsem se trochu zajímat o to, co ten Vláďa vlastně dělá. Čím více jsem však o něm zjistil, tím více se mi přestávalo jeho počínání líbit a tím méně se mi jevil jako kamarád. Až ve mně začala hlodat otázka: Nebylo by mi nakonec bez Vládi lépe?
Tak opět s hořkostí sleduji tu tragikomedii s názvem ‚Politická scéna ČR‘, která mne donutila ke krátkému zamyšlení nad demokracií.
Kniha Kena Schoollanda – Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla: Příběh o supech, zlodějích, moci politiků a principech svobodné společnosti (The Adventures of Jonathan Gullible: A Free Market Odyssey) je skutečně geniálním dílem, ve kterém autor velmi čtivou a snadno pochopitelnou formou podává základy ekonomie, fungování politické sféry a uvádí principy svobodné společnosti.
K předmětu „Peníze a banky v ekonomii rakouské školy“ na VŠE jsem, inspirován skvělou knihou Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla, napsal tuto (příliš vysvětlovací) „povídku“.
Povídka o tom, jak by to také mohlo být se životem. Tak pojďme hrát.
Každý rok, když se přiblíží to „naše“ datum, musíme toho řádně využít. Uspořádáme oslavu, sezveme rodinu a známé a těšíme se z dárků. Je právě tohle smysl slavení narozenin? Proč to vše vůbec děláme?
Přestože je článků o tomto sportu již dostatek, rád bych vám tímto příspěvkem plavání trochu přiblížil. Z možných stylů plavání se budu věnovat pouze stylu „prsa“, přidám pár osobních poznatků a snad i prospěšných rad.
Být šťastný – onen blažený stav, po kterém prahneme celý život, den co den. Mnohdy se nám ale nedaří jej dosáhnout, ač se po něm pídíme sebevíc. Kde tedy štěstí hledat? Kde začít?