Nemám na mysli švihadlo nebo podobné cvičení, ale radostné hravé dětské poskakování. Trochu jsem pátral a zjistil jsem, že se jedná vlastně o takový krátký klus poskočný. Skoro to vypadá, že děti to umí tak nějak automaticky, ale my už potřebujeme video i s popisem 🙂. Kdy jste si naposledy takhle radostně poskočili vy?
Já si občas takhle hravě poskakuju. Je to takový můj přístup k navázání kontaktu se svým vnitřním dítětem: „Vnitřní dítě nám do života přináší radost, krásu, úžas, tvořivost a zaujetí.“ Abych v sobě zkrátka zkoušel probudit právě tu radost a zvídavost, nebo úžas nad věcmi, které nám už připadají tak běžné, banální. Třeba pára stoupající z varné konvice, sněhové vločky… nádhera. Pokud to vezmu z jiné strany, může se jednat o pokus o přivolání radosti právě tímto poskakováním, i když se radostně v danou chvíli necítím. Obdobně jako „hraný“ úsměv může zlepšit náladu.
V legendární scéně z filmu Samotáři probíhá debata o tom, že jsou lidi k sobě zlí a lžou a jestli to není tím, že tady lidi málo hulej. Spíš na nás někdy až moc dopadá stres a starosti běžného dne a trocha až dětské radosti by nám přišla vhod. Takže: já spíš myslím, že tady lidi málo poskakujou… A čeština je krásnej jazyk 🙂.
