Rád bych Vám dnes popovídal o svém „kamarádovi“ Vláďovi. Abyste rozuměli: Vláďa je takový náš společný kamarád (myslím celé skupiny lidí, se kterými žiji). Vybírá od nás peníze a na oplátku se o nás (on by řekl, že moc hezky) stará. Začal jsem se trochu zajímat o to, co ten Vláďa vlastně dělá. Čím více jsem však o něm zjistil, tím více se mi přestávalo jeho počínání líbit a tím méně se mi jevil jako kamarád. Až ve mně začala hlodat otázka: Nebylo by mi nakonec bez Vládi lépe?
Už vlastně ani nevím, jak se k tomu Vláďa dostal, že se o nás všechny tak stará. Musel určitě přijít s velmi hezkým projektem, kterým se lidem líbil – bude se o ně starat. Komu by se nelíbilo, kdyby se o něj někdo druhý staral? No jo, jenže kdyby to vše měl platit ze svého, přišel by brzy na buben. Vybírá proto od nás všech peníze a za ty se pak o nás stará. Vzdělává nás, platí nám doktora, důchody, ochraňuje nás a tak. Všichni jsou tedy nějak smířeni s tím, že část z toho, co vydělají, i z toho, co utratí, jde Vláďovi na účet. Vláďa se pak rozhodne co je pro nás nejlepší a to udělá. Někdy je strašně nerozhodný a kolikrát jsou jeho rozhodnutí i špatná nebo udělá něco, co vlastně nikdo ani nechce. To teď ale není důležité.
Prozkoumal jsem Vláďovy účty a trochu jsem se vyděsil. Část peněz, které mu dáme, hltí nějaká černá díra (aspoň Vláďa tvrdí), část použije na to starání se o nás (na věci, co se nám kolikrát ani nelíbí nebo jsou naprosto nesmyslné nebo zbytečné) a nějakou část si ještě nechá za to, že od nás ty peníze vybírá a stará se o nás (přece to nemůže dělat zadarmo). To by však ještě nebylo to nejhorší. Díval jsem se, jak mu to hospodaření vlastně jde, a zhrozil jsem se ještě víc. Vláďa není vůbec dobrý hospodář! Je strašně zadlužený. Jak to ale vypadá, nedá se tím vůbec rozhodit a tento stav ho nijak netrápí. Má totiž vlastní tiskárnu na peníze. Když nějaké honem potřebuje, tak si je vytiskne a je zase všechno jak má být (kdyby však chtěl tisknout peníze někdo jiný, to by byl hned oheň na střeše – zvláštní). Alespoň tedy Vláďa říká, že je vše v pořádku (a když to říká Vláďa, musí to být přece pravda). Stále rostoucích cen a faktu, že se vlastně nic nevyřešilo, si nesmíme všímat.
Tak si to shrňme – nechtěl jsem to původně tak na plno říci, ale musím – Vláďa se o nás sice stará, ale není vůbec čestný člověk. Často nám lže, stále se vykrucuje, věcem které spravuje jen pramálo rozumí (jeho rozhodování podle toho také vypadá), ale hlavně je neschopný hospodář a navíc až po krk v dluzích. Co po krk, úplně se v nich topí. Takovému člověku bych nepůjčil ani halíř, natož pak mu dávat nějaké své tvrdě vydělané peníze, aby se o mne efektivně staral. To je učiněné bláznovství. Tomu bych nesvěřil ani králíkárnu. Zkrátka s takovým člověkem já kamarád být nechci! Napadlo mne tedy, že přestanu Vláďovi platit, ať se o mě klidně přestane starat, když to nechci. No jo, ale ono to nejde! Nějaký Lojza už to zkoušel a se zlou se potázal. Vláďa má totiž pistoli a na takovou jakou má Vláďa je každý krátký. No nezaplaťte, když máte pistoli u hlavy. Takhle by to nešlo.
Zkusil jsem se tedy poohlédnout kolem, že bych se začlenil do jiné skupiny lidí, ale kam mé oko dohlédlo, všude mají svého Vláďu. Sice mu říkají jinak, ale dělá vlastně totéž jako náš Vláďa. Ano, některý se o lidi stará lépe, někde ty díry umí lépe zacpat, ale někde taky ne. Podstata je však všude stejná. Nedejte se zde však zmást – to, že mají všude nějakého Vláďu, ještě neznamená, že to bez něj nejde. Možná spíš jen to, že má každý Vláďa tu největší pistoli široko daleko a nebojí se ji použít ke svému řádění.
Co mám tedy dělat? Stěžoval jsem si s tímhle problémem onehdy Frantovi a od té doby se mnou nemluví. Je nezaměstnaný, a tak mu Vláďa dává nějaké peníze, aby vyžil. Platí učitelku Adélu, co učí jeho děti, doktora Pepu, který ho léčí, policistu Ferdu, který dohlíží na pořádek, a platí důchod jeho stařičkým rodičům. Aby pak nebyl s Vláďou za dobře. Myslíte si však, že by to bez Vládi opravdu nešlo? Že kdyby ho nebylo, nenašla by se žádná Adéla, která by učila děti, doktor Pepa, nebo Ferda, který by dohlížel na pořádek? Že bychom se vrátili na úroveň doby kamenné a běh světa se zastavil? To je přeci k smíchu. Svět by se nezhroutil. Byl by zkrátka jen vynechán prostředník Vláďa, který část zdrojů sám pohltí a zbytek neefektivně použije. Naše peníze by nebyly plýtvány, nemizely by v černých dírách a mohli bychom je využít podle svého uvážení. Pro případ nezaměstnanosti bychom se pojistili a na stáří si našetřili sami. Kdyby nás totiž Vláďa pořád neokrádal (ano, řekněme si to otevřeně, jak jinak nazvat pod hrozbou násilí vynucené inkasování peněz od druhých lidí), měli bychom na to všechno prostředků až dost. A kdyby snad někteří nemohli žít bez toho, aby se o ně někdo staral, určitě by se našel nějaký Bohouš, který by to pro ně vše rád za úplatu zařídil.
Ptáte se, co tedy budu dělat v této bezvýchodné situaci? Nezbývá mi než všem takto povídat, jaký ten Vláďa vlastně je, v naději, že jej jednou třeba vycinkáme v podobném sametovém duchu, v jakém byl vycinkán Vláďa Marx, a další Vláďa už nenastoupí. Jen se obávám, že se Vláďa tak lehce nevzdá a s jiným to nebude lepší. On to už vlastně není až tak velký rozdíl, jestli je u moci Vláďa s tím či oním přívlastkem, stále rozhoduje jeden (neurvalý lačný zloděj) za všechny a ne každý za sebe. Přitom se nemusíme bezVládí vůbec obávat. Vždyť co se může stát tak strašného? Při nejhorším se nakonec jen chopí moci zase nějaký ten Vláďa.