Inflace – růst cenové hladiny (můžeme si jednoduše přeložit také jako růst cen). Takto je nám inflace předkládána moderní ekonomií. Je to ale opravdu tak? Jaké jsou dopady inflace? A proč by nás to mělo vůbec zajímat? V tomto článku se pokusím tyto otázky zodpovědět a podat inflaci a její důsledky jako neekonom pro neekonomy (ekonomové, buďte prosím shovívaví).
Inflace byla původně definována nikoli jako jev cenový (růst cen), ale jako jev peněžní – růst peněžní nabídky – respektive zvyšování množství peněz v oběhu. Růst cen je až jejím důsledkem, ovšem je nyní označován jako „inflace“. Jelikož je inflace jakousi neviditelnou „daní“, nikoho tento posun v jejím chápání nemůže překvapit. Pokud bereme inflaci jako jev cenový (růst cen), snadno můžeme vinit korporace, obchodní řetězce, kohokoli nebo cokoli dalšího, co má vliv na růst cen. Nejspíše si povšimneme „inflace“ v obchodech při nakupování běžných věcí. Kdyby však zůstala zažita původní definice (inflace je zvyšování množství peněz v oběhu), padla by naše pozornost na skutečné viníky – centrální banky. Proč? Jak to s tou inflací tedy je?
Představení inflace
Pro ilustraci si představme peníze jako běžné zboží. Ostatně je to v souladu s vývojem peněz. Původně obchod probíhal jako výměna zboží za zboží (barter). Tedy způsobem velice komplikovaným. Brzy se proto jako prostředek směny začalo využívat pouze určité zboží/komodita. Bylo to například obilí, plátno, dokonce mušličky, … roli peněz ovšem postupně převzaly drahé kovy – zlato a stříbro (jsou poměrně vzácné – jejich nabídka se příliš nemění, jsou dobře zpracovatelné, dělitelné). No a dnes máme zákonné platidlo v podobě papírků. Pokud tedy něco kupujeme, můžeme si představit, že stále měníme kupované zboží za „zboží“ v podobě papírků (peněz).
Když přistupujeme k penězům jako ke zboží, podívejme se nyní jak se to má s cenou zboží při zvyšování nabídky. Pokud je zboží málo, je vzácné – jeho cena (hodnota) je vysoká. Pokud je ho velké množství, jeho vzácnost, a tedy i cena, klesá. Pro ilustraci jsem si dovolil použít graf nabídky (S) a poptávky (D) z Wikipedie (výsledná cena zboží při daném množství je určena průnikem křivky nabídky a poptávky). Pokud například nabízím časopis (křivka nabídky S1) a vytisknu časopisů více (zvýším nabídku), dojde k posunu křivky nabídky na S2. Množství časopisů v oběhu se zvýšilo (posun na množství Q2) a současně se při nezměněné poptávce snížila cena časopisu (posun na cenu P2).
Obdobně můžeme aplikovat také na naše papírky (peníze). V oběhu máme papírky v množství Q1 s cenou (hodnotou) P1. Řekněme, že si při těchto hodnotách za jeden papírek koupíme 10 rohlíků (hodnota papírku 10, hodnota rohlíku 1). Pokud ovšem zvýšíme nabídku papírků (nastartovat tiskárny není pro centrální banku vůbec žádný problém), dojde ke zvýšení množství v oběhu na Q2 a k poklesu ceny na P2. Pokud by toto snížení ceny odpovídalo 10 % (10% inflace) a s rohlíky by se nic zvláštního nestalo, koupili bychom si po tomto zásahu za jeden papírek rohlíků už jen 9 (hodnota papírku snížena na 9, hodnota rohlíku stále 1). Hodnota papírků oproti ostatnímu zboží by tedy poklesla. Jelikož používáme papírky k placení (vyjadřujeme v nich cenu zboží), musejí vzrůst ceny ostatního zboží, aby došlo k vyjádření poklesu hodnoty papírků. Rohlíky hodnotu neztratily, papírky ovšem ano a změna jejich hodnoty se musí promítnout ve zdražení rohlíků 1. A co s tím? Proč by nás to mělo zajímat?
Dopady inflace
Už tedy víme, že zvýšení množství peněz v oběhu zvyšuje ceny zboží a snižuje tak naši kupní sílu. Zkrátka si toho můžeme koupit méně – peníze ztrácejí hodnotu. To postihne všechny, přesto je však inflace pro některé subjekty výhodná. Pro dlužníky obecně a pro ty, kteří se k novým penězům dostanou jako první.
Jak to tedy funguje? Centrální banka natiskne nové papírky, které se dostanou bankám a novým dlužníkům (nedej Bože, pokud tyto papírky může využívat i vláda). Tyto subjekty těží z nových papírků a nakupují za ceny neovlivněné zvýšením peněžní nabídky (inflací), dokud trh nezareaguje růstem cen (důsledek inflace), což nějakou dobu trvá. A od této chvíle platíme za nové peníze všichni (zvýšenými cenami) a to do té doby, než se cenám přizpůsobí také mzdy, na což si také nějakou dobu počkáme (nemluvě o tom, jak dlouho se načekáme třeba na valorizaci důchodů nebo tarifních mezd – jestli se vůbec dočkáme).
- Vzniká výhoda dlužníkům. Půjčí si, výhodně využijí nové papírky a při růstu mezd jde rázem splácení o něco lépe.
- Ztrácí zde věřitelé, jelikož nemohou po dobu půjčky s papírky nakládat a budou rádi, pokud jim úrok pokryje alespoň ztrátu hodnoty způsobenou inflací. Natož aby půjčením papírků něco získali.
Jedná se tedy o určité přerozdělování majetku, a právě proto můžeme inflaci označit za jakousi skrytou „daň“. Není dána státem a nejde do veřejného rozpočtu, ale naplňuje některé další znaky daně – nedobrovolnost, nenávratnost, neekvivalentnost (nemáme nárok na jakékoli plnění), neúčelovost (nemůžeme ovlivnit účely, pro které jsou nové papírky využity).
Měření a cílování inflace
Abychom věděli, na kolik nás toto inflační zdanění přijde, sleduje se změna cenové hladiny (míra „inflace“ – sleduje růst cen, nikoli peněžní nabídky) pomocí tzv. cenových indexů. Např. pomocí Indexu spotřebitelských cen (CPI) – sleduje růst cen jakéhosi uměle vytvořeného spotřebního koše (výrobků a služeb spotřebovávaných průměrnou domácností). Ponechme raději stranou, jakou má CPI vypovídací hodnotu nebo jak je konstruován. Když se totiž podíváme na shadowstats, kde přepočítávají „inflaci“ v USA alternativním indexem založeným na hodnotách z roku 1980, je rázem „inflace“ až o 7 % vyšší. Zajímavé.
Podle Českého statistického úřadu u nás byl meziroční růst spotřebitelských cen v březnu 2012 3,8 %. Aby také ne, když je jedním z cílů centrální banky přímo cílování „inflace“. Od ledna 2010 je platný inflační cíl 2 % (centrální banka dohlíží na to, aby byla inflace). Trochu ten cíl pravda překračujeme. Asi se nemůžeme zbavit hesla „dohnat a předehnat“. Kdyby ceny nerostly, byla to zřejmě nějaká forma nepředstavitelné katastrofy (při rostoucí ekonomice by naopak ceny klesaly a papírky by tak rázem místo ztráty hodnoty na hodnotě nabývaly). No a proto je tolik důležité cílování inflace. Ostatně můžete se o důležitosti krocení inflace centrální bankou přesvědčit v tomto krásném videu Evropské centrální banky (česky, shlédnutí na vlastní nebezpečí).
Inflace v praxi
Jestli ještě nejste dostatečně znechuceni, tak si inflaci aplikujeme v realitě. Vezmeme si výplatní pásku za březen a čistý příjem si snížíme o 3,8 % (inflační daň za březen vypočtená statistickým úřadem, reálně může být klidně o 6 % vyšší). Tuto částku nám nikdo z výplaty viditelně nestrhne (je to pouze pro představu), ale zaplatíme ji v ceně nakoupeného zboží, která roste kvůli zvýšení nabídky papírků (inflaci), nebo „pouhou“ ztrátou hodnoty papírků, když je necháme jen tak ležet ladem.
Na to, jak nám papírky díky inflaci krásně plní funkci uchovatele hodnot, se podíváme v následujícím příkladu. Uložíme si dnes do trezoru 100 000 papírků a za 10 let jako když najdeme. No, najdeme… při cílování inflace 2 % bude za 10 let hodnota našeho vkladu 100 000 * 0,9810 = 81 707 (respektive bude to stále 100 000, ale koupíme si toho tolik, jako bychom při dnešních cenách měli 81 707 papírků – papírky ztrácejí 2 % své hodnoty ročně – a to jsme nepočítali skutečné hodnoty „inflace“, ale cílená 2 %). No není to skvělé? Nakonec, když už víte, jak inflace funguje, si jako třešničku na dortu představte, jaký asi může mít dopad akce Evropské centrální banky, která v únoru „natiskla“ dalších 530 miliard eur (530 000 000 000 €). Ano, je to přesně ta instituce, která se ve videu (viz výše) ohání krocením inflace.
Závěrem
Nakonec krátké shrnutí toho, co bychom si měli o inflaci stále připomínat:
- Inflace není růst cen. Podle původní definice jde o zvyšování peněžní nabídky (tisk peněz), jehož důsledkem je růst cen. Při stabilní cenové nabídce mohou ceny různého zboží různě stoupat/klesat (v závislosti na dalších vlivech) a nejedná se o inflaci/deflaci.
- Inflaci způsobují právě zdánliví bojovníci proti inflaci – centrální banky – zvyšováním peněžní nabídky.
- Naše úspory v penězích kvůli inflaci ztrácejí hodnotu, místo aby na hodnotě v čase nabývaly.
- Skrze inflaci skrytě! financujeme subjekty, které s k novým penězům dostanou nejdříve.
- Inflace zvýhodňuje dlužníky na úkor věřitelů.
A to by snad stačilo. Závěrem článku by se slušelo navrhnout nějaké elegantní a zaručené řešení situace, ale to neudělám. Něčeho takového nejsem schopen a nemělo by to zřejmě ani smysl. Cílem je informovat. Vytrhnout vás z apatie. Vzbudit zájem o toto téma. Dokud to bude všem jedno, nic se nezmění. Proto šiřme tyto informace. Nenechme se okrádat!