Epiktetos spolu s Markem Aureliem a Senekou patří k nejvýznamnějším představitelům stoické filozofie mladšího období (mladší stoy). Konečně zde uvádím výbor z jeho Rukojeti a Rozprav.
„Rukojeť je stručný souhrn Epiktetových mravních zásad, jakýsi stoický katechismus o 53 kapitolách. Mnohem lépe však poznáváme Epikteta ze čtyř knih jeho Rozprav, neboť teprve z nich nabýváme věrného obrazu o jeho osobnosti, jeho způsobu výkladu a o jeho životě.“ [s. 6] Rukojeť se mi velmi líbila, protože zde Epiktetos skutečně stručně a výstižně vyjadřuje své zásady. Abych tak nefilozoficky řekl – vůbec se s tím nepáře. V Rozpravách vše podává detailněji a velkým tématem, rozebíraným z různých úhlů, je „co je v naší moci a co není v naší moci“. Rozpravy pro mě byly náročnější. Dávkoval jsem je po kouscích, a tak jsem knihu četl velmi dlouho.
Stoicismus mě zaujal tím, že se nejedná jen o teorii, ale o filozofii praktického života: „Podle Epikteta nestačí pouze znalost správných zásad; je potřebí také ještě soustavného, trpělivého sebezapíravého cvičení (askésis) v uskutečňování zásad, cvičení v ctnosti. A to je právě, co Epiktetos chce svým posluchačům vštípit, to je základ celého výchovného systému.“ [s. 11]
Nedá mi to, abych zde neuvedl ještě závěr předmluvy. Kniha je z roku 1957 a možná, že by bez podobné pasáže ani vyjít nemohla. Jen takové memento, abychom si vážili toho, že už to tak není:
„A pokud hledáme u Epikteta kladné prvky, tu nám bude především imponovat jeho úcta k rozumu, uznávání síly a práv rozumu, pokud je zaměřeno proti mystice a mythologii. V tom je Epiktetos – ve srovnání s jinými mysliteli jeho doby i se samotným křesťanstvím – přece jen odchovanec a jeden z posledních členů antické filosofie, jejíž racionalismus je jedním z největších výtvorů lidské kultury a jejímž jediným dědicem zůstává socialistická společnost.“ [s. 14]
Výbor z Epiktetovy Rukojeti a Rozprav
Všechny citace jsou z vydání z roku 1957, Nakladatelství Československé Akademie věd, prof. Dr Karel Svoboda. Označení tučně provedeno mnou.
RUKOJEŤ
Poznámky: „Epiktetos hovoří v Rukojeti především k studujícím filosofie a k začátečníkům, kteří dosud nevědí, co je žádoucí; proto jim doporučuje, aby se žádostí prozatím nadobro zřekli.“ [s. 285]
„Některé věci jsou v naší moci, jiné nejsou v naší moci. V naší moci je soud, chtění, žádost, nechuť a jedním slovem všechno, co jest naše činnost; v naší moci není tělo, majetek, dobrá nebo špatná pověst, úřední hodnosti, jedním slovem všechno, co není naše činnost. A co jest v naší moci, je od přírody svobodné, nepodléhá překážkám ani závadám; co však není v naší moci, je slabé, otrocké, podléhá překážkám a je cizí. Měj tedy na paměti, že budeš-li pokládat to, co je od přírody otrocké, za svobodné, a to, co je cizí, za své vlastní, budeš narážet na překážky, budeš truchlit, budeš se znepokojovat a reptat na bohy i na lidi; budeš-li však jenom to, co je tvoje, pokládat za své, a cizí, jak popravdě jest, za cizí, pak tě nikdo nikdy nebude moci nutit, nikdo ti nebude moci bránit, na nikoho nebudeš reptat, nikomu nebudeš nic vyčítat, naprosto nic nebudeš dělat proti své vůli, nebudeš mít nepřítele, nikdo ti nebude škodit, neboť žádnou škodu nebudeš moci utrpět.“ [s. 17]
„Při každé věci, která ti lahodí nebo ti přináší užitek nebo se těší tvé oblibě, nezapomínej si říkat, jaká je její přirozenost, a začni tím nejnepatrnějším. Máš-li na příklad v oblibě hrnec, říkej si: ‚Oblíbil jsem si hrnec;‘ Neboť jestliže se ti rozbije, nebudeš se zneklidňovat. Líbáš-li své dítě nebo svou ženu, říkej si, že líbáš člověka, neboť jestliže zemře, nebudeš se zneklidňovat.“ [s. 18]
„Kdykoli tedy narážíme na překážky nebo se znepokojujeme nebo se rmoutíme, nikdy neobviňujme jiného, nýbrž sebe samy, tj. své vlastní názory.“ [s. 19]
„Nemoc je závadou tělu, ale vůli nikoliv, ledaže by to vůle sama chtěla. Zchromení je závadou noze, ale vůli nikoliv. To si říkej při všem, co tě potkává, shledáš totiž, že to vše je na závadu něčemu jinému, ale tobě nikoliv.“ [s. 19]
Epiktetos sám byl pravděpodobně chromý.
„Měj na paměti, že tě uráží nikoliv ten, kdo ti spílá nebo tě bije, nýbrž jen tvé mínění, že tě tito lidé urážejí. Kdykoli tě tedy někdo rozčilí, věz, že tě rozčilila jen tvá domněnka.“ [s. 22]
„Rozbije-li na příklad něčí otrok pohár, ihned jsi ochoten říci: ‚To se stává.‘ Věz tedy, že až se také tobě rozbije pohár, máš si vést stejným způsobem, jako když se rozbije cizí. Toto pravidlo pak přenes i na důležitější příhody! Zemřelo někomu dítě nebo žena; není člověka, který by neřekl: ‚Lidská příhoda.‘ Ale když někomu zemře jeho vlastní dítě, ihned běduje: ‚Ach, já ubohý!‘ Bylo by však dobře si vzpomenout, jakého býváme smýšlení, když slyšíme, že se totéž přihodilo jiným lidem.“ [s. 24]
„Jestliže ti někdo sdělí, že ten nebo onen špatně o tobě mluví, nehaj se proti takovým řečem, nýbrž odpověz: ‚To nejspíš nevěděl o ostatních vadách, které ještě mám; jinak by byl nemluvil jenom o těchto.‘“ [s. 28]
„Tyto úsudky jsou neslučitelné: ‚Já jsem bohatší než ty, a proto mám větší cenu než ty‚‘ nebo: ‚Já jsem výmluvnější než ty, a proto mám větší cenu než ty.‘ Ale spíše se dají sloučit tyto: ‚Já jsem bohatší než ty, proto můj majetek má větší cenu než tvůj,‘ nebo: ‚Já jsem výmluvnější než ty, proto má výmluvnost má větší cenu než tvá.‘ Ale ty nejsi ani majetek, ani výmluvnost.“ [s. 31]
„Nikde o sobě neříkej, že jsi filosof, a nemluv mnoho před obyčejnými lidmi o svých filosofických zásadách, nýbrž podle svých zásad jednej! Na příklad při hostině nemluv o tom, jak se má jíst, nýbrž jez, jak se má!“ [s. 31]
„Už nejsi malý chlapec, nýbrž zralý muž. Budeš-li tedy ještě nyní nedbalý a lehkomyslný, budeš-li si ustavičně dávat lhůtu za lhůtou a určovat si den za dnem, od kdy začneš sebe dbát, pak, aniž jsi to pozoroval, nebudeš dělat pokroky, nýbrž zůstaneš nevzdělancem jak v životě, tak ve smrti.“ [s. 33]
„Sokrates dosáhl takové dokonalosti právě tím, že při všem, co ho potkávalo, ničeho jiného nedbal než rozumu. Ty pak, i když ještě nejsi Sokratem, měl bys aspoň žít, jako bys chtěl být Sokratem.“ [s. 33]
„První a nejpotřebnější oddíl ve filosofii je ten, který se týká užívání zásad, jako na příklad zásady: Nelži! Druhý oddíl je ten, který se týká důkazů, jako na příklad: Z jakého důvodu se nemá lhát? Třetí oddíl je ten, který právě tyto důkazy potvrzuje a rozlišuje, jako na příklad: Z jakého důvodu je tohle důkaz? Co je vůbec důkaz? Co je logický důsledek? Co je rozpor? Co je pravda, co lež? Tedy třetí oddíl je potřebný pro druhý a druhý pro první, ale nejpotřebnější ze všech, u kterého máme setrvat, je první. Jenže my to děláme naopak, neboť třetím oddílem se zabýváme a kolem něho se točí všechno naše úsilí, ale prvního naprosto nedbáme. Proto sice lžeme, ale jsme si dobře vědomi toho, jak se dokazuje, že se lhát nemá.“ [s. 52]
ROZPRAVY
KNIHA PRVNÍ
Poznámky: „Podle prastaré víry každý člověk má strážného ducha, genia, který ho provází životem od narození až do smrti. Tímto démonem je stoikům rozum, vůdčí část lidské duše.“ [s. 291]
O VĚCECH, KTERÉ JSOU V NAŠÍ MOCI A KTERÉ NEJSOU V NAŠÍ MOCI
„Musím zemřít: jestliže už teď, umírám; pakli až za chvíli, teď přesnídávám, je-li právě vhodná chvíle, a teprve potom zemřu. Jak? Jak sluší tomu, kdo vrací to, co není jeho.“ [s. 40]
JAK SI ČLOVĚK MŮŽE UHÁJIT SVOU ÚLOHU PŘI KAŽDÉ PŘÍLEŽITOSTI
„Nuže, jsem-li od přírody méně nadán, mám se snad pro tohle vzdát svého snažení? Uchovej bůh! Epiktetos nebude lepší než Sokrates; ale jen když nebudu horší, to mi dostačí. Však nebudu ani Milonem, a přesto své tělo nezanedbávám; ani Kroisem, a přesto nezanedbávám svůj majetek; slovem, ani v kterékoliv jiné věci se nevzdáváme svého snažení ze zoufalství nad tím, že nedosáhneme svrchované dokonalosti.“ [s. 43]
Poznámky: „Milon, věhlasný zápasník z Krotonu. – Kroisos, král v Lydii, proslulý svými poklady.“ [s. 289]
ŽE SE NEMÁME HNĚVAT NA CHYBUJÍCÍ
„Proč se tedy hněváme? Protože si ceníme předměty, o které nás tito lidé připravují. Nuže, neceň si svých šatů, a nebudeš se hněvat na zloděje; neceň si krásy své ženy, a nebudeš se hněvat na cizoložníka. Věz, že není zloděje a cizoložníka ve věcech, které jsou tvé, nýbrž jen v těch, které jsou cizí a nejsou ve tvé moci. Zřekneš-li se těchto věcí a budeš-li je pokládat za nic, na koho se ještě budeš hněvat? Ale pokud si tyto věci ceníš, hněvej se spíše na sebe než na tamty lidi.“ [s. 71]
O TOM, JAK ROZUM DOVEDE ZKOUMAT SAMA SEBE
„Nebo k čemu je tu moudrost – co má zkoumat? Co je dobro, co zlo a co není ani jedno, ani druhé. A co jest ona sama? Dobro. A co jest nemoudrost? Zlo. Vidíš tedy, že je nutně s to zkoumat samu sebe i svůj opak. Proto je nejdůležitějším a nejpřednějším úkolem filosofa, aby přezkoumával a rozlišoval představy a nepřijímal žádnou nepřezkoumanou.“ [s. 75]
KTERÝ JSEST ZÁKON ŽIVOTA
„… v theoretických otázkách je snadné usvědčit nevědomého z omylu, ale v otázkách životní praxe se člověk nedává přesvědčit a toho, kdo nás usvědčil z omylu, nenávidíme. Sokrates však říkal, že život bez zkoumání nestojí za to, aby jej člověk žil.“ [s. 84]
KNIHA DRUHÁ
O DUŠEVNÍM KLIDU
„Chceš-li být čestný a věrný, kdo ti to nedovolí? Chceš-li nepodléhat překážkám a nucení, kdo tě přinutí si žádat věci, které se tobě nezdají žádoucí, kdo tě přinutí vyhýbat se věcem, které se tobě nejeví hrozné? Nuže, co? … Když tedy žádost i nechuť jsou naprosto ve tvé moci, čeho ještě budeš dbát? To budiž tvůj úvod, tvůj výklad, tvůj důkaz, tvé vítězství, tvůj závěr, tvá chlouba!“ [s. 98-99]
JAK SE SPOLU SROVNÁVAJÍ NEOHROŽENOST A POZORNOST
„Jak si tedy člověk uhájí nekolísavost a dušení klid a zároveň pozornost, takže pak nejedná ani nazdařbůh, ani ledabyle? Jestliže napodobuje hráče v kostky. Hrací kaménky jsou lhostejné, kostky jsou lhostejné; odkud vím, co padne? Ale pozorně a dovedně užívat toho, co padne, to už je právě můj úkol. Podobně tedy i v životě hlavní úkol je tento: rozeznávej věci a rozlišuj je a říkej si: ‚Vnější věci nejsou v mé moci; vůle je v mé moci. Kde mám hledat dobro a zlo? Ve svém nitru, v tom, co je mé.‘ Ale o cizích věcech nikdy neužívej ani jména ‚dobro‘, ani ‚zlo‘, ani ‚prospěch‘, ani ‚škoda‘ a ani jiného podobného.“ [s. 102]
„… nejsem věčná bytost, nýbrž člověk, část vesmírného celku, jako hodina je částí dne. Musím jako hodina přijít a jako hodina odejít. Co mi tedy záleží na tom, jak odtud odejdu, zdali zadušením či horečkou? Neboť něčím takovým zajít musím.“ [s. 102-103]
O LHOSTEJNOSTI
„Budeš-li mít stále na paměti, co je tvé a co je cizí, nebudeš se znepokojovat.“ [s. 105]
ŽE SI PŘIBÍRÁME ÚKOL FILOSOFA, AČKOLIV NEDOVEDEME SPLNIT ÚKOL ČLOVĚKA
„Měj se tedy na pozoru, abys nedělal něco jako asi šelma; děláš-li to, pak jsi zničil v sobě člověka, nesplnils jeho úkol. Měj se na pozoru, abys nedělal něco jako ovce; děláš-li to, pak člověk také tímto způsobem v tobě zhynul. Co tedy děláme jako ovce? Když něco děláme jen pro žaludek, pro chtíče, nazdařbůh, špinavě, neuvážlivě, kam jsme to klesli? Na roveň ovcím. Co jsme zatratili? Rozumovou schopnost. A když něco děláme urputně, na škodu, zlostně a prudce, kam jsme to klesli? Na roveň šelmám.“ [s. 110-111]
„Každého pak jednotlivce posilují a zachovávají přiměřené skutky: tesaře tesařské, gramatika gramatické. Ale zvykne-li si psát proti mluvnickým pravidlům, jeho umění se nevyhnutelně kazí a hyne. Právě tak čestného člověka zachovávají čestné skutky, kdežto nečestné ho ničí.“ [s. 111]
„Proto přikazují filosofové, abychom se nespokojovali pouhým učením, nýbrž abychom přibírali ještě bedlivou přípravu a mimo to cvičení. … Jestliže si tedy také správným představám nenavykneme, nebudeme ničím jiným než jen tlumočníky zásad jiných lidí.“ [s. 111]
JAK LZE VYPÁTRAT POVINNOSTI ČLOVĚKA Z JEHO RŮZNÝCH POJMENOVÁNÍ
„Uvaž, kdo jsi! Především jsi člověk, tj. ten, kdo nemá nic mocnějšího nad vůli; ale té je všechno ostatní u něho podřízeno a vůle sama není ani ničí otrok, ani podřízený.“ [s. 112]
CO JE ZAČÁTKEM FILOSOFIE
„Ejhle, začátek filosofie: rozpoznávání rozporu lidí mezi sebou a hledání příčiny toho rozporu a zavrhování holého zdání a nedůvěra k někomu a také jakési zkoumání našeho zdání, zdali je správné, a nalézání jakéhosi pravidla k jeho posouzení, jako jsme k určování tíže vynalezli váhy nebo k určování rovných a křivých předmětů pravítko.“ [s. 115]
„Takto se věci posuzují a váží, když jsou pohotově pravidla. A filosofovat je toto: zkoumat pravidla a potvrzovat je; a poznaných bez okolků užívat – toť právě úkol řádného a dobrého člověka.“ [s. 116]
ŽE SE NESNAŽÍME UŽÍVAT SPRÁVNÝCH NÁZORŮ O DOBRÝCH A ZLÝCH VĚCECH
„A který to je boží zákon? Chránit si to, co je naše, cizí věci si nepřisvojovat, nýbrž užívat toho, co je nám dáno, a co není dáno, po tom netoužit; když se nám něco odnímá, ochotně a bez okolků to vracet a být vděčen za onu dobu, po kterou jsme toho užívali …“ [s. 127]
„Ale ty nejsi Herakles a nemůžeš vyhladit špatnosti jiných a nejsi ani Theseus, abys očistil od špatností Attiku: své vlastní špatnosti vyhlaď! Odtud, ze své duše, vyhosti, ale ne Prokrusta a Skirona, nýbrž žal, strach, žádost, závist, škodolibost, hrabivost, změkčilost, nezdrženlivost!“ [s. 129]
Poznámky: „Herakles byl kynikům a stoikům symbolem houževnatého snažení, které se pracně probojovává k dobru. – Prokrustes a Skiron, zlopověstní lupiči, kteří ohrožovali cestu mezi Athénami a Megarou, byli usmrceni athénským heroem Theseem, jemuž byl Herakles vzorem.“ [s. 298]
JAK MÁME PŘIZPŮSOBOVAT OBECNÉ POJMY JEDNOTLIVÝM PŘÍPADŮM
„Co je prvním úkolem toho, kdo filosofuje? Odstranit domnění, že něco zná, neboť je nemožné, aby se někdo začal učit tomu, o čem se domnívá, že to zná.“ [s. 129]
JAK MÁME BOJOVAT S PŘEDSTAVAMI
„Každý zvyk a každá schopnost se udržuje a utužuje přiměřenými skutky: schopnost chodit chozením, schopnost běhu běháním. … Vůbec tedy, jestliže chceš něco dělat, udělej si z toho zvyk; pakli něco nechceš dělat, zdrž se to dělat a zvykej si dělat raději místo toho něco jiného! Zrovna tak je tomu i ve věcech duše. Když se hněváš, považ, že se ti nepřihodilo jenom toto zlo, ale že jsi ještě také utužil svůj zvyk v této věci a že jsi jakoby do ohně přiložil chrástí.“ [s. 133]
PROTI TĚM, KTEŘÍ SI OSVOJUJÍ Z UČENÍ FILOSOFŮ JEN SLOVNÍ DŮKAZY
„Kdo je tedy stoik? Jako nazýváme sochu, která je vytvořena podle umění Feidiova, feidiovskou, tak mi ukažte člověka utvořeného podle zásad, které pronáší! Ukažte mi někoho, kdo je nemocen a je přitom šťasten, kdo je v nebezpečí a je šťasten, kdo umírá a je šťasten, kdo je ve vyhnanství a je šťasten! Ukažte mi ho, neboť toužím, při bozích, spatřit nějakého stoika! Ale vy mi nemůžete ukázat člověka tak utvářeného. Ukažte mi tedy aspoň toho, kdo se tak utváří a kdo směřuje k tomu cíli! Prokažte mi dobrodiní; neodepřete mně, starému člověku, abych spatřil div, který jsem dosud nespatřil.“ [s 137-138]
„Ani bohatství není v naší moci, ani zdraví, ani sláva a vůbec nic jiného mimo správné užívání představ. Jen toto nepodléhá podle své přirozenosti zabraňování, jen toto nepodléhá překážkám.“ [s. 138]
O NESOUHLASNOSTI SOUDŮ
„A potom říkáte: ‚Zásady jsou neprospěšné.‘ Komu? Těm, kteří jich neužívají, jak náleží. Neboť masti na oči nejsou neprospěšné těm, kteří se jimi natírají, kdy je potřebí a jak je potřebí; také obklady nejsou neprospěšné, také činky nejsou neprospěšné, ale jedněm jsou neprospěšné a jiným opět prospěšné.“ [s. 144]
„Také vy, lidé, především ošetřujte své vředy, zastavte své choroby, uklidněte se v duši a přinášejte si ji do školy nerozptýlenou; potom poznáte, jakou moc má rozum.“ [s. 144]
Poznámky: „Pěstování správných představ přikládali stoikové nesmírný význam, neboť ze správných představ vznikají správné zásady a těmto opět jdou vzápětí správné činy.“ [s. 300]
KNIHA TŘETÍ
V ČEM SE MÁ CVIČIT TEN, KDO HODLÁ DĚLAT POKROKY, A O TOM, ŽE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚCI ZANEDBÁVÁME
„Jsou tři body, ve kterých se má vycvičit ten, kdo chce být řádný a dobrý. První se týká žádostí a nechutí, aby se ani neklamal v tom, co si žádá, ani neupadal do toho, co nechce; druhý bod se týká chtění a odporu a vůbec povinnosti, aby mohl jednat řádně a rozvážně a ne nedbale; třetí se týká neklamnosti a opatrnosti v usuzování a vůbec přisvědčování.“ [s. 161-162]
KTERÁ JE LÁTKA, S NÍŽ MÁ CO ČINIT DOBRÝ ČLOVĚK, A V ČEM PŘEDEVŠÍM SE MÁME CVIČIT
„Neboť co to je plakat a naříkat? Názor. Co je neštěstí? Názor. Co je svár, co hádka, co výčitka, co je obvinění, co bezbožnost, co pošetilost? To všechno jsou následky názorů a nic jiného, a to názorů o věcech, které nejsou v moci vůle, jako by byly dobra nebo zla.“ [s. 165]
Poznámky: „… kynizmus byl spíše ideálem Epiktetovým než současný stoicismus, zejména římský, jenž byl velmi kompromisní v otázce ‚lhostejných‘ věcí (adiafora). Přesto se držel Epiktetos namnoze mírnějšího stoicismu, ježto věřil, že jej může spíše odevzdat svým žákům jako dosažitelný cil.“ [s. 302]
KTERÉMUSI RÉTOROVI, ODCHÁZEJÍCÍMU DO ŘÍMA K SOUDNÍ PŘI
„Máme snad všichni zdravé názory a také ty i tvůj odpůrce? Je-li tomu tak, proč se přete? Ale snad ty máš zdravé názory spíše než on? Proč? Zdá se ti to! Ale také jemu se to zdá a také šílencům. To je špatné měřítko. Ale ukaž mi, že jsi své názory zkoumal a že jsi o ně dbal.“ [s. 173]
„Tvá žádost je nenasycená, má je uspokojená. Dětem, strkajícím ruku do nádoby s úzkým hrdlem, aby z ní vyňaly fíky a ořechy, se stává něco podobného: naplní-li si jimi ruku, nemohou ji dostat ven a pak pláčou. Zřekni se těch několika málo věcí a dostaneš ji ven. A tak i ty se zřekni své žádosti: netouži po mnoha věcech – a dostaneš je!“ [s. 175]
JAK MÁME SNÁŠET NEMOCI
„Co si tedy máme v duchu říkat při každé strasti? ‚Právě pro tohle jsem se cvičil, k tomuto zápasu jsem se připravoval.‘“ [s. 176]
„Teď je vhodná chvíle mít horečku: ať se to děje správně; teď je čas žíznit: snášej žízeň správně; teď je čas hladovět: snášej hlad správně! Což to není v tvé moci? Kdo ti v tom zabrání? Pít ti zabrání tvůj lékař, ale správně žíznit ti nemůže zabránit; také jíst ti zabrání, ale správně snášet hlad ti nemůže zabránit.“ [s. 176]
NESOUVISLÉ POZNÁMKY
„Nuže není tedy u člověka něco podobného, jako je u koně běh, podle čeho se rozpozná horší od lepšího? Není to čestnost, věrnost, spravedlnost? Jimi ukazuj, že jsi něco víc, abys byl něco víc jako člověk! Jestliže mi řekneš: ‚Umím pádně kopnout,‘ odpovím ti: ‚Chlubíš se oslím výkonem.‘“ [s. 182-183]
ŽE JE MOŽNÉ MÍT PROSPĚCH Z KAŽDÉ VNĚJŠÍ VĚCI
„Pokud se týká našich theoretických představ, téměř všichni filosofové se shodli v tom, že dobro a zlo jsou v nás samých, nikoli ve vnějších věcech. Nikdo nenazývá dobrem větu ‚Je den‘, ani zlem větu ‚Je noc‘, ani největším zlem výrok ‚Tři se rovnají čtyřem‘. Nýbrž co? Vědění pokládají za dobro a omyl za zlo; takže někdy právě i ze lži vzniká dobro, tj. vědění, že to je lež. Podobně tedy bychom měli soudit i ve věcech života. Je-li pak zdraví dobro a nemoc zlo? Nikoli, člověče. Co tedy? Správně užívat zdraví je dobro, špatně ho užívat, je zlo.“ [s. 188]
TĚM, KTEŘÍ SE LEHKOVÁŽNĚ UJÍMAJÍ ÚKOLU UČITELŮ MOUDROSTI
„Nepřijde sem stavitel a neřekne: ‚Poslechněte si můj výklad o stavitelském umění,‘ nýbrž sjedná stavbu domu a tím, že ji provede, ukáže, že se vyzná ve svém umění. Něco podobného učiň také ty: jez jako člověk, pij jako člověk, tak se i zdob, žeň se, měj děti, účastni se veřejného života; snášej hanu, snášej nelaskavého bratra, snášej otce, syna, souseda, společníka na cestách. Tyhle věci nám ukaž, abychom viděli, že ses opravdu něčemu přiučil od filosofů.“ [s. 189-190]
„Nedělej ještě také ty svým dílem filosofii hanbu, nebuď jedním z těch, kteří tento obor uvádějí v nevážnost! Baví-li tě však filosofické zásady, jen si seď, sám si je v duchu omílej, ale nikdy si neříkej ‚filosof‘, ani nikomu jinému nedovoluj, aby tě tak nazýval, ale říkej raději: ‚To je omyl; neboť ani mé žádosti nejsou jiné, než byly dřív, ani mé chtění není jiné, ani mé přisvědčování, slovem, v užívání představ se ničím neliším od svého dřívějšího stavu.‘ Takto smýšlej a takto o sobě mluv, ačli chceš smýšlet, jak náleží; pakli ne, jen si hrej a dělej si, co právě děláš, neboť to ti sluší!“ [s. 191]
O KYNISMU
„[kynik] Musí tedy umět třebas i hlas pozvednout a na tragickou scénu vystoupit a hovořit jako Sokrates: ‚Běda, lidé, kam se to řítíte? Co to děláte, nešťastníci? Jako slepci tápete sem a tam; jinou cestou kráčíte, když jste správnou opustili; štěstí a blaženost pohledáváte tam, kde nejsou a když vám je někdo jiný ukazuje, nevěříte mu. Proč je hledáte mimo sebe? V těle nejsou. Nevěříte-li, podívejte se na Myrona, podívejte se na Ofellia! V majetku nejsou. Nevěříte-li, podívejte se na Kroisa, podívejte se na dnešní boháče, jak jejich život je plný ustavičných nářků! V úřední hodnosti nejsou; to by ti, kteří byli dvakrát nebo třikrát konsuly, musili být šťastni: ale nejsou. Komu máme v této věci věřit? Vám, kteří se na jejich poměry díváte jen z vnějška a dáváte se oslňovat představou, či právě jim? A co říkají tito? Pošlechtěte si je, když bědují, když vzdychají, když si v duchu doznávají, že právě pro ty konsuláty a svou proslulost a skvělé postavení jsou nešťastnější a ve větším nebezpečí. V královské hodnosti nejsou; jinak by Nero a Sardanapal byli bývali šťastni. Ale ani Agamemnon nebyl šťasten, ačkoliv byl ušlechtilejší než Sardanapal nebo Nero;“ [s. 193-194]
„‚V čem je tedy dobro, když v těchto věcech není? Pověz nám to, pane posle a zvěde!‘ ‚Tam, kde je netušíte a kde je nechcete hledat. Neboť kdybyste byli chtěli, byli byste shledali, že je ve vás, a nebyli byste bloudili venku a pohledávali cizí, jako by to bylo vaše. Vraťte se sami k sobě, hleďte poznat obecné pojmy, které máte!“ [s. 195]
„… kynik má nejen ukazováním svých duševních předností dosvědčovat obyčejným lidem, že je docela dobře možné být řádným a dobrým člověkem bez oněch věcí, kterých si oni cení, nýbrž i svým tělem má ukazovat, že prostý a střídmý život pod širým nebem ani jeho tělu není na újmu: ‚Hle, také této věci jsem svědkem já i mé tělo.‘ Tak to dělával Diogenes, …“ [s. 200]
Poznámky: „Kynická škola vychází v poslední řadě také od Sokrata, a proto se v lecčems stýkala se stoicismem. Také kynikům byla jediným dobrem a životním cílem ctnost, neboť jediná zaručuje životní štěstí. Ctnost záleží v naprosté vnitřní svobodě a soběstačnosti. Proto všechna ostatní tzv. dobra (bohatství, zdraví, rozkoš, sláva a p.) jsou kynikům zrovna jako stoikům ‚lhostejné‘ věci.“ [s. 305]
TĚM, KTEŘÍ OKÁZALE PŘEDČÍTAJÍ A ROZPRÁVĚJÍ
„Především si sám u sebe řekni, kým chceš být, a potom podle toho dělej, co hodláš dělat! Neboť tak tomu bývá, jak vidíme, skoro u všech ostatních oborů činnosti. Ti, kteří chtějí být závodníky, především si rozhodnou, v jakém oboru závodníky chtějí být, a potom podle toho napříště jednají. … Chceš-li být tesařem, budeš potřebovat takový a takový výcvik; chceš-li být kovářem, nějaký zase jiný. Neboť nezaměříme-li každou svou činnost k určitému cíli, budeme jednat nazdařbůh; pakli ji zaměříme k nenáležitému cíli, budeme jednat chybně.“ [s. 202]
ŽE NEMÁME LPĚT NA VĚCECH, KTERÉ NEJSOU V NAŠÍ MOCI
„Nedopusť, aby to, co někdo jiný činí v rozporu s přírodou, stalo se zlem pro tebe; … Je-li však někdo nešťasten, měj na paměti, že je nešťasten svou vlastní vinou!“ [s. 206]
„,Ale co když moji tamější přátelé zemrou?‘ – Nuže, co jiného tj., než že smrtelníci zemřeli? Či jak chceš zestárnout a při tom nevidět nikoho ze svých milých umírat?“ [s. 208]
„Nevíš, že dobrý a řádný muž nic nedělá pro zdání, nýbrž jen proto, aby správně jednal? – ‚Jaký tedy prospěch má ze správného jednání?‘ – A jaký prospěch má ten, kdo napíše jméno ‚Dion‘ tak, jak se má psát? Prostě ten, že to tak napsal. – ‚Žádnou tedy odměnu?‘ – Hledáš pro dobrého muže větší odměnu, než jsou správné a spravedlivé skutky?“ [s. 211]
„A pak, bude-li tě hrýzt představa (neboť to je něco, co není ve tvé moci), potírej ji svým rozumem, přemoz ji a nedovoluj, aby mohutněla nebo dál a dále postupovala, přimýšlejíc si, cokoliv chce a jak chce! Budeš-li v Gyarech, nepředstavuj si způsob života v Římě, jaké tam byly radosti ze tvého pobytu a jaké by tam byly, kdyby ses vrátil; nýbrž hleď se tam soustředit k tomu, abys v Gyarech mužně žil, jak má žít ten, kdo žije v Gyarech!“ [s.216]
„[významný úřad] Jen se jím nehonos a nevychloubej se jím, nýbrž skutkem ho dosvědčuj; a i když si ho nikdo nevšimne, spokoj se s tím, že máš sám zdravý rozum a v životě štěstí!“ [s. 217]
TĚM, KTEŘÍ SE BOJÍ NEDOSTATKU
„[své síly si vědom] Čeho si vědom? Nikoliv slávy ani bohatství, ani hodností, nýbrž své vlastní síly, tj. svých zásad o věcech, které jsou v naší moci a které nejsou v naší moci. Neboť to je to jediné, co nás činí svobodnými, co nás činí nezávislými na překážkách, co zvedá šíji poníženým a způsobuje, že se můžeme přímo podívat tváří v tvář bohatým velmožům i tyranům.“ [s. 221]
„Neuvědomuješ si tedy, že oním pramenem všeho zla člověku i jeho neušlechtilosti a jeho zbabělosti není smrt, nýbrž spíše strach ze smrti? Proti němu tedy se hleď otužit, k tomu ať směřují všechny tvé úvahy, tvá cvičení, tvá čtení; a potom poznáš, že jen tímto způsobem se lidé vyprošťují na svobodu.“ [s. 221-222]
KNIHA ČTVRTÁ
O SVOBODĚ
„Co tedy způsobuje, že člověk je prost překážek a že je svým vlastním pánem? Neboť bohatství to nezpůsobuje, ani hodnost konsulská, místodržitelská, královská, nýbrž musíme hledat něco jiného. Co tedy způsobuje, že člověk je při psaní prost překážek a závad? – ‚Znalost psaní.‘ – A co při hraní na kitharu? – ‚Znalost toho, jak se má na ni hrát.‘ – Tedy také v životě to je znalost toho, jak se má žít.“ [s. 228]
„Je-li pak možné, aby člověk, který touží po některé z věcí, které jsou v moci jiných, byl prost překážek? – ‚Nikoliv.‘ – Je možné, aby byl prost závad? – ‚Nikoliv.‘ – Tedy nemůže být ani svoboden.“ [s. 229]
„S celým svým tělem máš zacházet tak jako s oslíkem nesoucím náklad, dokud je ti to možno, dokud je ti to dovoleno; a bude-li dán rozkaz ho odvést a zmocní-li se ho voják, zřekni se ho, nevzpírej se ani nereptej; jinak zakusíš ran, a přesto pozbudeš i toho svého oslíka. Ale máš-li se k tělu takto chovat, uvaž, co z toho vyplývá pro ostatní věci, které se opatřují pro tělo: je-li tělo něco jako oslík, ostatní věci jsou něco jako oslí uzda, oslí sedlo, oslí podkovy a ječmen a seno. Zřekni se i těchto věcí, vzdej se jich rychleji a ochotněji než oslíka samého!“ [s. 230]
„Neboť kdypak se révě vede špatně? Když si vede proti své přirozenosti. A kdy kohoutu? Právě tak. Tedy i člověku. Co tedy je člověku přirozené? Kousat, kopat, věznit a popravovat? Nikoliv, nýbrž dobře činit, spolupracovat s jinými a přát jim dobrého. Tedy člověku se tehdy vede špatně, ať chceš či nechceš, když jedná nemilosrdně.“ [s. 234]
„Nuže tedy, znovu přehlédněme, v čem jsme se shodli. Člověk, který je prost překážek a kterému jsou všechny věci nasnadě podle jeho vůle, je svoboden. Ale člověk, kterému je možno způsobit buď překážky, násilí, závady, nebo kterého lze do něčeho uvrhnout proti jeho vůli, je otrok. Kdopak je prost překážek? Ten, kdo nebaží po žádné cizí věci. A které jsou cizí věci? Ty, které mít nebo nemít nebo je mít právě takové nebo za určitých podmínek, není v naší moci. Tedy naše tělo je cizí věc, jeho části jsou cizí věci, náš majetek je cizí věc. Přilneš-li tedy k některé z těchto věcí tak, jako by to bylo tvé vlastnictví, budeš za to pykat, jak si zaslouží ten, kdo baží po cizích věcech. Tato cesta vede k svobodě, to je jediný způsob vybavení z otroctví …“ [s. 235]
Poznámky: „‚Tedy tvé tělo není tvůj majetek‘: Asi nejslabší stránka životního názoru Epiktetova: již vlastní tělo je něco cizího (jinde však příroda, dokonce živly nejsou cizí!). Nedá se prý s tělem celkem nic dělat. Jinde však vykládá o obdivovaném Diogenovi, že ano, že prý mu kynický způsob života zachovával zdraví a svěžest. Zde jsou nesrovnalosti, jelikož si Epiktetos liboval v přiostřování thesí a jeho temperament jej unášel. Někdy radí, abychom se soustředili na vlastní vůdčí část, nechali svět běžet, jindy myslí na svůj zbožněný svět a Prozřetelnost a pak radí, abychom studovali její cesty. Nemůže ovšem říci, jak.“ [s. 308]
Tady se s Epiktetem neshodneme. Podle mě je naše tělo/zdraví do značné míry v naší moci a Epiktetos si v tomto sám odporuje. Srovnejme například také: „‚Po zdraví tedy nemám toužit?‘ – Naprosto ne, ani po žádné jiné cizí věci. Neboť co není ve tvé moci si opatřit nebo si uhájit, kdy chceš, to je cizí.“ [s. 230] vs kniha druhá: „Také vy, lidé, především ošetřujte své vředy, zastavte své choroby, uklidněte se v duši a přinášejte si ji do školy nerozptýlenou; potom poznáte, jakou moc má rozum.“ [s. 144]
„Neboť svoboda se nezískává splněním touhy, nýbrž odstraněním touhy.“ [s. 240]
TĚM, JEJICHŽ TUŽBOU JE ŽÍT V KLIDU
„… raduj se z toho, co právě máš, a buď spokojen s tím, co přináší čas! Jestliže pozoruješ, že leccos z toho, čemu ses naučil a co jsi promyslil, v pravý čas uvádíš v čin, těš se z toho! Jestliže jsi odložil nebo umenšil svou zlomyslnost a utrhačnost, svou všetečnost, svou necudnost v hovorech, svou nerozvážnost, svou nedbalost, jestliže se tě nedotýkají tytéž věci, které dříve, nebo aspoň ne stejnou měrou jako dříve, pak můžeš slavit svátek den co den: dnes proto, že sis vedl správně v tomto činu, a zítra proto, že sis dobře vedl v jiném.“ [s. 247]
NA LIDI SVÁRLIVÉ A SUROVÉ
„Což se posuzuje každá věc jen podle pouhého vnějšku? … ani nos a oči nestačí k potvrzení, že někdo je člověk, nýbrž to, zdali má lidské zásady. Tamten nenaslouchá rozumu, nechápe, když je usvědčován: je osel.“ [s. 249]
TĚM, KTEŘÍ SE HOREMPÁDEM PŘIPODOBŇUJÍ SVÝM ZEVNĚJŠKEM FILOSOFŮM
„… dokud nepoznáš zásadu, podle které člověk provádí každý ze svých činů, ani nechval jeho skutek, ani nehaň!“ [s. 260]
Poznámky: „… stoik má poučovat lidi jen svým chováním, aniž se při tom honosí svou ušlechtilostí.“ [s. 310]
ČLOVĚKU, KTERÝ ZABŘEDL V NECUDNOST
„… nezoufej nad sebou a neveď si jako zbabělci, kteří jakmile jednou povolí, nadobro se vzdávají a jako nějakým proudem se dávají strhnout, ale spíše si všimni, jak si počínají učitelé tělocviku! Hoch při cvičení upadne: ‚Vstaň,‘ řekne učitel, ‚a znova zápol, tak dlouho, až zesílíš!‘ Něco podobného dělej i ty, neboť věz, že nic není poddajnějšího než lidská duše. Je potřebí jen chtít a je to: je napravena; jako naopak, jestliže zdřimne, je ztracena. Neboť v tvém nitru je i ztráta i spása.“ [s. 265]
O ČISTOTNOSTI
„Nuže tedy, požaduje snad někdo, aby ses krášlil? Bůh uchovej; leda jen, abys krášlil to, co je naše skutečná přirozenost – rozum, jeho zásady, jeho činy, ale své tělo jen potud, abys je udržoval čisté, jen potud, abys jiné nepohoršoval.“ [s. 272]
O POZORNOSTI
„Jestliže uvolníš i jen na krátko svou pozornost, nepředstavuj si, že ji zase přivoláš, kdykoliv se ti bude chtít, nýbrž to si dobře uvědom, že svým dnešním pochybením nezbytně budeš méně způsobilý ke všem ostatním úkonům. Neboť především tím vzniká – a to je ze všeho nejhorší – zvyk nedávat pozor a potom zvyk odkládat pozornost; a tak se ti stane zvyklostí stále na jinou a jinou dobu odkládat šťastný a slušný život, chování shodné s přírodou a setrvávání v něm.“ [s. 272]
ZLOMKY Z ROZPRAV
„Ti, jejichž tělo je v náležité míře, odolávají i vedru i chladnu; podobně i ti, jejichž duše je v dobré míře, odolávají hněvu i zármutku i nemírné radosti a všem ostatním vzruchům.“ [s. 282]
„Jsi dušička, která se vleče s mrtvolou, jak říkal Epiktetos.“ [s. 283]